České slůně v Ostravě
Najednou jsem zjistila, že bude zase jaro. Zimu jsme chtěli přece trávit v lázních, v horkých vanách s bylinkami a v teplém bazéně...
Honem za doktorem jedním, druhým... a ve středu 7.března jsme se ocitli v Klimkovicích u Ostravy. Nejsme tu poprvé. Líbí se nám tu a odjinud vlastně zkušenosti nemáme žádné, tak proč něco měnit. Za celý týden nemusíme vystrčit z budovy nos, pokud počasí nestojí za nic.
Ve středu byl hezký den.
Přesto, že jsme vyjeli o hodinu později, než jsem chtěla, dorazili jsme včas. Dálnice byly poloprázdné, počasí překrásné na cestování a auto frčelo skoro samo. Jeli jsme do známého prostředí, bez nervozity, nic nás nepřekvapilo, kromě nově zrekonstruovaného pokoje. Jistě bych našla nedokonalosti, ale nesmíme být tak nároční a spokojenost se dostaví.
Vlastně musím říct, že překvapené jsme přece jen byly, a to hned u oběda. Jakmile nás uviděla servírka z jídelny, nejen, že nás vítala s úsměvem, ale hned donesla Lidušce bez říkání brčka na pití. Moc mě to potěšilo. Lída bez nich pít nezvládá.
Zajímavé je, že kdykoli jsme tu byly, Lída jedla a pila jako nezavřená. Na chodbách jsme postupně začaly potkávat dost známých lidí.
Teď máme za sebou pár dní procedur, pár procházek, několikero máchání ve všeličems a velké množství svlékání a oblékání...a Lída mi odpoledne usíná :o). Co bude dělat asi za tři týdny? :o))).
