Hájek, pohřeb, Častolovice
Venku sluníčko a vítr krásně vysušilo i hájek, který mi jako poslední zůstal na uhrabování. Je to
strašná práce. Slepice vyhrabou spoustu kamení a ze stromů spadne snad tuna listí. K tomu suché
větve a to všechno zamíchané dohromady. Ale když se mi podaří dát to do pořádku, je v háječku
úplně úchvatně. Tolik energie vyzařují stromy, to byste nevěřili. Strašně ráda se tam procházím.
Slípky stihnou za čtrnáct dní zase rozhrabat kde co a stačí jeden větší vítr a větve jsou zase dole
a z olší padá listí po celý rok, nejen na podzim.
Stala se ale i smutná událost. Byli jsme na pohřbu švagra Petra. Byl nemocný ale nikdo jeho smrt
nečekal. Smutný příběh.
Protože se proslýchalo, že se budeme muset chtě nechtě přestěhovat na stavbu, dala jsem se do
přebírání Liduščiny skříně. Ona si dirigovala co jo a co ne! A šlo to rychle)).
S tatínkem byla i na výletě v Praze, na veletrhu knih. Samo sebou se tam sešli s půlkou Bradavic.
Maruška připravila na jedno odpoledne čajový dýchánek.
V neděli jsme šli na čajový dýchánek k Marušce a také mě navštívili Ládik a Jarmila. Společně jsme
jeli do Častolovic na zámek a do parku a také na zmrzlinuuuuu. Nejen že bylo krásné počasí, ale
cestou stihly padat i kroupy!