Nová dílna, otakárek
A jsou tu prázdniny! Copak máme nějaké školou povinné děti? Nemáme, ale ještě si ty časy pamatujeme a spoustu kamarádů a známých ty děti mají. A nebo ve školce. Je to prostě změna. Vždyť i autobusy nejezdí jako po celý rok! Och jak to tatínkovi vadí. Zrovna jedním takovým školním jezdí.
Mě stále straší tráva. Roste jako zběsilá. Na sekání jsem téměř sama. Kluci pracují, nebo staví. Musím být statečný sekáč. Hlavně aby vydržela sekačka. Rachotí jako nic dobrého, nejspíše mele z posledního. Už se poohlížím po půjčovně nářadí a nástrojů. Snad v Ternu, jako v Konzumu, že jsem členka, bych si mohla zapůjčit nějaký skvělý sekací stroj samopochodovací. Uvidíme.
Šikovný František se blížil do finiše s dílnou pro tatínka. Po jedné brigádě, co opět nešla pod vousy tátovi, ji měl krásně vybílenou, a tak jsme v ní udělali malininký sedánek na Petra a Pavla. To jestli se v ní bude dobře bydlet))). A myslím, že ano! Od té doby si ji může tatínek zařizovat podle sebe.
Protože jsem našla housenky Otakárka fenyklového, udělali jsme si chovnou sklenici, aby měla Lída taky kousek přírody doma a měla co pozorovat. Je zajímavé koukat, kolik zeleného stihnou uchroustat. Jednoho dne si kolem sebe natahají nitky, přivážou se na sklenici nebo větvičku a zakuklí se. Nikdy se mi nepodařilo pozorovat přímo kuklení. Jak vzniká ten jejich obal. Ale praskající kuklu jsme už viděli párkrát. Je zvláštní pocit mít na ruce motýla, nového, krásného, ještě s vlhkými křídly. Ten neuletí, nejde mu to. Pomalu si je osuší, roztáhne a ukáže se v celé kráse. Teprve potom si všimne slunka venku, že vlastně ho to táhne ven, za světlem a za květy. A frnk, je pryč…
Taky jsem si letos všimla, že na rozpálené střeše můžete v létě vidět nejen kočky, ale i sousedy opravující její nedostatky. Juj, strejda byl ale spálený. Skoro lepší si doma malovat v takovém úpalu.
A Adámek měl křtiny! Venku, na zahradě, u tety Helenky, jsme se povalovali, hráli hry, smáli a bavili se až do rosy.