Stěhování, Helena
Stále jezdíme na obě rehabilitace. Do Pardubek a Třebové. Také byl sraz Hoczáků v Olomouci, na
který jsem se s Lídou vydala tentokrát já.
Jinak byl červen ve znamení stěhování. Tedy nejen červen.
Sousedi a sousedky přišli, strašně moc nám pomohli, protože bez nich bych snad ještě dodnes
nosila pytle))). Takže jim všem strašně moc děkuju. Nadřeli se. Několik měsíců trvalo, než jsem
vyrovnala poslední krabici. Lída měla zarovnaný pokoj až do výšky své vysoké postele.
Kuchyň jsem si zařídila v obýváku na jednom stole u okna, hrnce pod stolem v přepravkách a
vařila jsem na indukci. Bylo to nepříjemné s vodou, kterou jsem musela věčně nosit a mytí nádobí,
ale dalo se to přežít.
Až jednou přivezli a namontovali kuchyň….ach. Trvalo jim to úúúplně celý den, od rozbřesku po
setmění. Ale to ještě neznamená, že jsem hned vařila. Nebyly plotýnky, odsavač ještě hodně
dlouho, dřez a tak.
Měla jsem i skříně ve sklepě se šicím strojem. Bylo to krásný. A já se těšila na své hnízdečko, kde
si budu moci hrát.
Jakmile se trošku poklidilo, František si pozval sousedy, že jako na první předkoulaudaci,
poděkování za stěhování a potom na své narozeniny.
Jinak se chystal s Maruškou, které slíbil doprovod, do Irska, kde je Maruščina kamarádka Lea jako
au-pair. Po tom, co jim ulétl spoj v Londýně, bylo další cestování a pobyt bez problémů, a také si
ho všichni užili.
Do takového trochu blázince dojela teta, sestra Helena. Myslím, že jen věšela a sbírala prádlo.
Ještě že ji vzala Cíla alespoň za tetou Janou.
A vylíhnul se nám otakárek))).