Vánoce, Silvestr, lešení
No jo no, zase jsem pekla cukroví. Podle mě málo, ale stejně jsme ho nesnědli a je v mrazáku.
Vždyť není ani kdy. Svátky tak rychle utečou. Na Štědrý den se kluci chtějí nacpat kapřím řízkem,
salátem a červenou řepou. Cukroví je vážně nezajímá. Možná tak zmrzlina kdyby byla. Všichni
někam jedou na zkoušku, na půlnoční, tak se nepije a po dárcích je buď televize, nebo ovocný
salát s pochrupováním. Ale ono moc času není.
Hned jsem začala vánocemi, ale i prosinec má třicet jedna dní. František byl opět za výdělkem
a Pája dostal nějaké rozkazy, tak si dělal svým tempem a u toho mi pomohl s výzdobou.
Po návratu Františka jsme dostali dveře. Staré, ale funkční a prosklené jak jsem chtěla. Konečně si
můžeme zavřít na chodbu.
A jak jsem ocenila, když začali brousit schody, že se bude natírat.
21. prosince prosím! Jednoho by z toho trefil šlak. ale schody nalakovali, tedy jednou a hned
vypadají lépe a nezašlapává se do nich špína.
Také udělali prostřední zábradlí, tedy jako mezi schodišťovou stěnu.
Musela jsem se smířit s tím,že lešení kolem chalupy na zimu zůstane. Ale těšila jsem se z jiných
věcí. Tatínek mi vyšel vstříc a udělal větve na tyčky před vchodem. Pavlík na ně dal potom světýlka
a bylo to krásný.
Takže vlastně jediné, co mě zlobilo byly moje neposlušný nožičky, Udělal se mi zánět, snědla jsem
celkem troje antibiotika a nemělo to konec. Noha horká rudá, jako bych měla růži. Bolela na každý
dotek. Mezi svátky jsem ležela.
Jaké bylo moje překvapení, když se 28. prosince ozval z venku příšerný rámus a padaly trubky.
Vypadalo to hrozivě. Jenže 29.prosince už bylo všechno lešení srovnané u Honzíka na dvoře.
Potřebuje si ho půjčit a my se bez něho snad chvilku obejdem. Teď nám snad stačí co máme zase
my půjčené od souseda.
Párkrát se u nás zase ukázal Ondrášek. Pro Klárku jsem dělal dort s delfíny. Než jsem přišla na to
co a jak s tím.
Liduška si nechala malinko přistřihnout vlasy. A světe div se, Matoušek se nechal OSTŘÍHAT NA
KRÁTKO!!!! Sluší mu to docela určitě víc. Stejně i Františkovi, který se poddal mým nůžkám až bylo
nezbytí snad těsně před Štědrým dnem. Ach ten se bál. A tak se mi to povedlo….
Nastal Štědrý den. Stromek byl načinčaný. Voněl z něho česnek))), Pájovy ozdoby z betonu se
docela povedly. Udělal ovocný salát. Já se matlala se salátem, polední polévkou, s Lídou, úklidem a
potom s řízkama.
Všechno proběhlo v klidu, i rozdávání dárků si víc užíváme.
No a Silvestr připadl letos konečně na nás. Že už máme všechny kam pozvat!!! Domluvili jsme si
i požehnání našeho domu, když už v něm tedy hnízdíme. Ať u nás přebývá už jen láska a radost.
Pak jsme zabili prase, vytloukli slepice, nadělali řízků, k tomu šunčičku a sýry a metrák salátu
a samozřejmě ...oříšky slané.
No, něco nám zbylo, Honza měl doma zbytek brambor, takže jsem všechny pozvala na Nový rok
na oběd.
Mše byla v kapli a všichni byli ospinkaný. Neodmítli. Já jsem tedy musela na zpívání, ale dalo se to
přežít, neřádili jsme nijak.
Po půlnočních rachejtličkách jsme se rozloučili a šli do postýlek.
A byl Nový rok.