Velikonoce, kytky, stavba, rehabka, piknik
Duben nám začal velikonočním pondělím. Tedy druhého dubna. Kluci nikde, táta jakbysmet. A my
s Lídou jen čekaly, kdy kdo dojde a jestli vůbec. Každým rokem koledníků ubývá. Kluci stárnou a
nechce se jim a ti malí nás už neznají. Ale líto mi to opravdu není))). Bývalo jich i přes padesát a to
je zase trošku moc.
Odpoledne jsme si udělali piknik na dvoře. Sešlo se nás tam docela dost. Bylo krásně, tak se
setkání na trávníku povedlo.
Matoušek vyrazil do Brna na sraz Alíka, kam vytrvale chodí i s Aničkou.
S Lídou jsme se podívaly na neurologii do Pardubic, kde nám potvrdili její diagnozu. Poslala nás
tam vlastně pojišťovna a nevím jak to vzniklo, ale nepohrdli jsme s tím.
Lída usiluje o léčbu Spinrazou. Je to lék, který dokáže její nemoc vyléčit. Zatím ho však pojišťovna
schvaluje pouze malým dětem. Lída je už neperspektivní. Zní to tvrdě, ale pacienti s mnoha
onemocněními se musí se stejným problémem srovnávat kvůli ceně léku. Pojišťovna určuje kdo
má a kdo nemá právo na lepší a delší život.
Venku se udělalo moc krásně. Kvítka se ukazovala v celé své kráse a zahrádka byla celá barevná.
A ty lesy! Tolik zelených odstínů co jaro dokáže vykouzlit. Venku se líbí i páru ještěrek, které se
ukazují před vraty na stavbě v díře. Doufám, že se včas odstěhují a nezasypeme je betonem.
Na stavbě se uklízelo, protože František slíbil oslavu v novém obýváku. Až do noci, jen aby to
vyšlo. Ale občas neškodí s tím takhle pohnout.
Oslava se vyvedla náramně, sešlo se nás hodně, asi byli zvědaví, jak to u nás vypadá.
Začaly jsme jezdit kromě rehabilitace v Pardubicích také cvičit do Třebové. Zrovna tam kvetly
sakury...nádhera.