Velikonoce
Velikonoce jsou bez debat „zpívací“ svátky, kdy se odehrávají důležité události.
Doma se plno shonu kvůli Božímu hodu a následnému pondělí. Druhé vánoce))). Ještě že se obejdou bez dárků. Tradičně se malujeme s voskovými vajíčky, které také dají dost práce a matlání, než se udělají. A nikdy nevíte, jestli si pro ně někdo vůbec přijde. Takové vajíčko přestává být v kurzu a nahrazuje ho panáček něčeho dobrého. Tedy, pro ty starší. Malých dětí ale ubývá. Neumí pořádně koledy, nebo se stydí, nebo nemají pomlázky. S vařečkami na nás nechoďte… Kde jsou ty časy, kdy se tu ukázalo 50 statných školáků s úsměvem od ucha k uchu. My je polily vodou a oni se těšili na příště)). Píšu jako skeptik, ale tradic je mi líto.
I tak ovšem jsou velikonoce předzvěstí něčeho krásného, budoucnosti, co nás čeká, která se rodí, a my rády vejce namalujeme, upečeme beránka, mazanec, frgále, jidášky nebo perníčky, přineseme si domů pár prvních petrklíčů……To nejhorší na velikonocích je mrzunutí v kostele na obřadech. A není toho málo. Ale Ježíš za nás nejen umřel na kříži, hlavně také vstal zmrtvých, aby nás vykoupil, smazal naše viny a přivedl nás k Otci do nebe. Bez jeho lásky bychom se tam nedostali. O velikonocích můžeme zakusit velikou radost a lásku.