Výlet do Opavy, botanická zahrada Nový Dvůr u Opavy
Venku..nádhera. Počasí jako malované. No, trochu moc sucho, chtělo by to nějaký deštíček, třeba v noci. A venku všecko, všecko kvetlo… Louka plná kopretin… A vida, i jedna modrá se tam objevila)). Strejda Hoza pomohl usadit Františkovi dveře z úklidové místnosti do zahrady. Kluci potrochu dodělávali vodu a odpady na stavbě. Jde jim to docela dobře. A František se opravdu snaží, aby práce byla za ním vidět. Jen nevím, jak dlouho takové tempo vydrží. Sice si odpočne od stavby o prázdninách, ale čekají ho jiné, také však náročné akce, jako třeba Krakow.
Stala se také jedna věc, Klárka u nás dokonce jednou spinkala! Tatínka jsme vyhodili na zahrádku, aby měla celou jeho postel)). Jedna pohádka večer a spinkání přišlo docela samo. Stačilo ji večer hezky utahat.
Na návštěvu k nám přijela teta Maruška, sestra Helena. Využili jsme ji jaksepatří. Vyrobila mi pár skřítků z moduritu, k mým domečkům na zahradu. To jsem moc ráda, mně to tolik nejde. Domů jsme ji nakonec odvážely s Lídou s tím, že v Opavě nějaký čas zůstaneme zase my. Vezly jsme sebou také tři křepelky. Takový trošku bláznivý nápad tety, že jako to bude dobré pro obyvatelky, které budou mít na co koukat. Asi by to bylo dobré, kdyby nedělaly takový rámus a nepořádek)).
Ubytovaly nás v domečku na zahradě, kde mají mimo jiné i kanceláře. Měly jsme tam úplné soukromí. Je také bezbarierový. Na jídlo jsme chodily přes dvůr, kolem ohromného platanu, do jídelny k sestrám. Počasí bylo stále pěkné, takže jsme často byly venku na houpačce, nebo se procházely po zahradě. Když Lída spala, nebo ležela, snažila jsem se trochu zvelebit sestřiny záhonky. Tedy aspoň kousek, protože jich nemá zrovna nejméně.
Ve všední den dopoledne jsme se byly také podívat na práci, kterou dělá. A to u babiček v jídelně na aktivizaci. Snaží se je tam přimět k nějaké činnosti. S papíry, vlnou, barvami…nebo jim čte, zpívají, nebo mají bohoslužbu slova.
Také jsme stihly výlet do arboreta Nový Dvůr u Opavy. Teta jela s námi. Mají tam různé pavilony se všelijakými světy. Pralesem, savanou, pouští… V jednou skleníku se jim líhnou dovežené kukly cizokrajných motýlů. My tam byli trochu pozdě, ale i tak bylo na co koukat. Slečna na hlídání nám ale ukázala i krabici, kde měla schované poklady ve formě právě uhynulých motýlů rozličných barev, tvrů i velikostí. Člověk na to kouká jako u vytržení. Ne, že by naše babočky a otakárci neměli své kouzlo. Ale když na vás dýchne taková pestrost…
Jedno odpoledne jsme se vypravily do Moravskoslezského muzea. Je totiž „hned za rohem“. Moc se nám tu líbilo, protože jsou tu rozličné věci. Od maňásků a věcí na miminka až po vycpaná zvířata.
Ale i tam čas utekl a my se musely vrátit.
Potom….. domů k tatínkovi. S návštěvou na skok v Přerově, u kamarádky Trance. Neviděly jsme se několik let.