Indiani u Berušky 2017
Letos jsem se na léto moc těšila. Všechno se mi zdálo tak uspěchané a rozhrabané. Venku nepořádek, se kterým nešlo nic udělat. František se na stavbě pouštěl do hromady věcí, zval brigádníky, co občas dělali také dle svého uvážení. A tatínek byl za všeho na nervy. Jako vždycky))). Ale já všechny neustále upozorňovala, že se blíží můj volný čas, ať se zařídí…
Také jsem si k plynovému vařiči vzala ven indukční plotýnku a to bylo jiné vaření. Všechno hned vře.
PO 18.7.
I přesto, že Jiřinka vzkázala, že někdy k večeru je doveze Oskarek, dorazili přesně v poledne k plným talířům. Inu, je lepší být připraven. Mělo být podle plánu rizoto, což bylo, takže děti ke stolu a papejte.
Ale co to? Kdepak je Petra? No má mononukleózu a musí být doma. Joj, to budeme v oslabení. Náčelník se nás dobrovolně zřekl ve prospěch své lepší dovolené.
Ale na křik a binec bohatě postačí dva malí indiáni)). Lenka musí pečovat o rodiče a také své zdraví, proto dorazí na chvilku.
Hned po jídle se děti rozběhly po zahradě zjišťovat co je nového. Tatínek dodělával elektriku na WC a do Berušky. Patrik pomáhal, seč mu síly stačily. Hned objevil stavebnici domečku, kterou s tátou postavili. A vytáhli i malé indiánky na deku. Také jsme vyndali a instalovali bazén.
Dnes jsme ještě zvládli vyrobit z plastových lahví žraloky. To se líbilo. Jsou to takové hračky na šikovnost. Chytají se do nich kamínky na provázku jako rybky.
Letos jsme konečně mohli také topit v lázeňských kamnech a ohřát vodu. Indiáni šli spát po večeři čistí asi v půl desáté.
S Jiřinkou jsme po roce vyprávěly, vzpomínaly a lovily miliony mušek na svíčku ve včelíně. Byly jsme obě unavené, tak nás spánek přemohl ještě před půlnocí.
ÚT 19.7.
Ráno rychle nákup. K snídani jsme se dohodli na každodenních lupínkách s mlékem. Měli je vylepšené kapsičkami a čokoládovými kuličkami a dalšími dobrotami.
Dopoledne se většinou děti zabavily sami, nebo se musely učit. Patrik zkoušel psát a počítat. Přece už půjde do školy! A Kačenka vyjmenovaná slova a násobilka… To je potíž pro každého ze začátku.
Já se musím každý den věnovat většinou nákupu, nebo nějakým přípravám a potom hlavně Lídě doma. Než se nasnídá, vykoupe, nejde nám to moc rychle.
S obědem pomáhali všichni. Krájení okurků, okrajování brambor, to měly na starosti děti. Bylo kuře, zelenina všude i zeleninová polévka. Pochutnali jsme si. Obědvala s námi i Lída a na odpoledne zůstala venku. Poseděli jsme u stolu, děti mezi tím nastříhaly vyschlé větvičky na kostlivce, který byl v plánu)).
Stihla jsem si udělat poličku u dřezu ve včelíně, aby nám nepadaly talíře na zem)). Ještě nutná káva s Jiřinkou a už honem na Kostlivce. Šlo nám to pomalu ale jistě. Postupovali jsme podle obrázku. Kačenka vymyslela zlepšovák, jak na ruce a nohy, že je klacík dutý a drátek se dá prostrčit. Šikulka je to.
Celí zmožení jsme uvítali meloun. K tomu jsme vyblízali pánev od oběda.
No ale ještě jsme museli natřít lebku kostlivci, aby nám zaschla a kostlivec byl celý.
K večeři byly špekáčky na ohni. Zatápění a přikládání na oheň je strašně zajímavé, že, a tak se musí indiáni hlídat. Zatopit se muselo i kamnech. Byla to má každodenní starost.
Po večeři jsme dodělali kostlivce a pověsili je na šňůru. Moc jim to sluší.
Pomalu jsme se chystali na mytí a spaní.
S Jiřinkou jsme dnes daly na oheň jen veliký špalek, aby nezhasl, protože František čekal návštěvu skautů. Chtěl se rozloučit před odjezdem do Krakova a slíbil jim klobásky a rakvičky se šlehačkou. Takže jsme šly i my dnes brzy spát.
ST 20.7.
Dopoledne si mě moc návštěva neužila, protože mě čekala návštěva finančního úřadu, nákup a koupání Lídy.
Brzy ráno jsem tedy dala péct sekanou do trouby doma. A indiáni vytáhli frisbee, fotbalový míč, indiánky a konečně měli povoleno vlézt do vody. Dokonce zpívali a tancovali s Jiřinkou, která unavená usnula.
Já ještě odvezla tátu na nádraží, protože právě navštěvoval protonové pracoviště v Praze a už honem brambory a okurky)) a polévku. Ale zvládli jsme to.
Odpoledne jsme batikovali šátečky na krk. Dopadly výborně, ovšem trochu jsem je pokazila v octě, protože jsem je omylem uvařila a oni se obarvily, ale trošku šly zase odbarvit, tak dopadly stejně pěkně.
Děti huply opět do bazénu. A rozhodli jsme se předělat kostlivcům hlavy. Měly je ozdobené větvičkami a vyměnili jsme jim je za peříčka.
Večer jsme ještě na kartony nalepili vylosované obrázky koní. Budeme je potřebovat další den suché.
Rychle zatopit a ohřát vodu, Patrik rozdělal ohýnek. K večeři však dojedli sekanou od oběda.
Umýt a spát.
S Jiřinkou jsme povídaly, popíjely kofolu)) a poté si před půl nocí opékaly minipárečky zapomenuté skauty.
ČT 21.7.
Ráno jsem vezla tátu na nádraží a šla vařit rajskou. Potom vytáhla a obstarala Lídu. Rychlý šíp se Zpívajícím Vodopádem se cachtaly v bazéně, pohráli si a ještě před obědem jsme se dali do výroby obrázků. Měli to být koně, docela velcí, vykreslení z kuliček z krepového papíru. Lepili jsme to Herkulesem, potom Klaiberitem , oboje rozředěné vodou.
Ze začátku jsme se do toho pustili s vervou a odhodláním, s nadějemi a velkým očekáváním. Ale ouha. Práce šla nějak pomalu, vůbec nepřibývala a kůň veliký… Co teď? Ještě že byl oběd.
Po něm jsme samosebou museli pokračovat. Nedalo se nic dělat, plán je plán a musí se dodržovat. Koníkování děti musely vydržet až do večera, i když hodně omezeně s naší pomocí a velkými přestávkami na koupání. Jiřinku ťupání začalo bavit, neboť se ji podařilo kousek udělat a začal lézt na svět kousek koně. Ale došel černý krepák.
Tak jsme si dali zmrzlinu.
Večer se u nás stavil MUdr. Leden na vyzkoušení korzetu pro Lídu. Děti se najedly, vykoupaly a šly spát. S Jiřinkou jsme grilovaly další zapomenutou dobrou od skautů, ovšem moc už nevoněla. Bylo to kuře. Ale spíš bylo co dělat a co komentovat))). Do postýlek jsme se odebraly po půlnoci.
PÁ 22.7.
Ráno včelínová snídaně. Následuje návštěva papírnictví a zubařka. Ovšem jen potvrzení, že tam byl Matouš. Pak převléknout a za indiánama.
Byl „plastový“ den, takže jsem musela všechny plasty poshánět a zabalit a polepit. Trocha úklidu prostě a organizace. Kačenka udělala brambory a okurky na oběd. A já musela za Lídou. Koupání, snídaně a potom odvoz za Maruškou na film.
Mezi tím jsem připravila řízky, které obalil Patrik. Smažila jsem je a Jiřinka se vyžívala v koníkování, šťastná, že má černý krepák. Vytiskla jsem ji i nově hlavu koně co lepila Kačenka, protože nešlo moc poznat, jak měla přesně být a Divoká řeka ji pečlivě opravila. Zatím nevypadala totiž nijak. Lepení se stalo postupně šílenstvím, možná se dá říct až otročením...
Odpoledne si hrály děti na dece, koupaly se, trochu, snad lépe řečeno malililinkato pomáhaly s lepením a tak raději dostaly další „robení“. Aby se plnil plán samosebou.
Malovaly korále z rákosu. Podle svého gusta. Navlékly je na pružný silon a uvázaly mezi dva hrnce s vodou, aby jim neutíkaly a akrylovými barvičkami se snažily je ozdobit.
Patrik opět roztopil ohýnek, dnes na klobásky. Spaní si vymručely až pozdní, čili šly za tmy.
My s Jiřinkou lepily a lepily. Večer jsme u kofoly povídaly, ale více ťupaly krepák. Dala jsem si vařit na druhý den polévku. Okna do včelína jsem zalepila páskou, aby se ani jedna muška nedostala dovnitř. Jenže lednice topila a my byly zpocené až na p…)). Spinkat jsme šly úplně uďupkaný v 1.15.
SO 23.7.
Vstávala jsem v půl sedmé. AÚÚÚÚÚÚÚÚ. Táta jel nakoupit na neděli zákusky, protože jsme měli slavit můj svátek.
S obědem jsme spěchali, protože byl naplánovaný tajný výlet. A to za nemocnou Petrou do Uhřic.
Dodělali jsme polévku a masovou směs na špagety. Kačka nastrouhala sýr. Já šla na Lídu.
Děti naskákaly do vody a v 11.00 jsme mohly obědvat.
Bylo hrozné horko. Tak indiáni opět do vody a my uchystaly, co bylo potřeba na výlet a na výrobu u Petry, umyly nádobí a poklidily. Jiřinka vyrobila děsně dobrou pomazánku. A jelo se za zpěvu lidových i nelidových písní.
V Uhřicích bylo spousta lidí. Rodiče dětí a kamarádi, ale ti se hned ztratili do jednoho. My se usadili na dvoře a šili z plstě každý, co chtěl. Patrik a Petra haskyho, Kačka sovu, Jiřinka soví náušnice a já naposledy želvu pro Lídu.
Kačka sovičku i obrečela, 2x jsem ji rozpárala, měla to odbyté hrozně, ale výsledek byl dobrý.
Po práci jsme se najedli, Kačka snědla 5 krajíců chleba a dva rohlíky!!! Jak jsme skončili, vrátila se mladá Jířa domů.
Nazpátek jsme vyrazili po sedmé hodině. Po cestě se z auta linul zpěv a děti si vzpomněly na školkové hity o indiánech. Skoro nám z toho vyschla i nádrž.
Rychle zatopit v kamnech. Voda se ohřála rychle. Mezi tím zkouším děti natočit, jak zpívají. Hned na to je Jiřinka zahnala umýt, zoubky a postel. A bylo půl desáté…
Uklidila jsem nádobí a s Jiřinkou probrala “koně ve skoku“. No a začaly jsme ďubat u kofoly. Zavíraly se mi oči, tak jsem v půl jedné odešla, ale Jiřinka řekla, že ještě chvilku zůstane.
NE 24.7.
Ráno jsem brzy vstala, dusila mrkev a vařila maso. Donesla ho ven a chvilku popovídala. Jiřinka vyprávěla, jak se v noci bála sama ve včelíně, jak venku byla strašidla a tak)). A co teprve cesta na záchod.
V devět jsem odešla koupat Lídu. V 10.45 byla zkouška na poutní mši v Hylvátech. Začala o dost později, protože v Ústí měl zdravotní problém jeden farník a musela pro něho dojet sanitka.
Po návratu z kaple jsem vzala ještě hotovou dušenou mrkev, vyčůranou Lídu a šly jsme se naobědvat ven.
Po obědě nás pozval brácha na pouťové koláčky a posezení. Vrátila jsem se až v šest.
Děti věděly, že dnes nebudu k mání, tak si zpívaly, malovaly, Paťa psal písmenka a počítal. Snědl u toho hodně mrkvičky co zbyla)).
Aby si ale nemyslely děti moje milé, že dnes nic dělat nebudou, dostaly do ruk srdce z kartonu a drátek a zahnala jsem je k seníku, kde jsme si nakonec všichni vyrobili slaměné srdce. Zítra si ho ozdobíme.
Večer jsme byli všichni unavení a šli v deset spát. Chvilku jsem ale ještě ďubkovala koníka.
PO 25.7.
Brzy spát se neosvědčilo. Já se probudila ve čtvrt na šest, ale Jiřinka už ve čtyři. Po troše uklízení a žehlení jsem zalezla znovu do postele. Na půl devátou jsem chtěla být v papírnictví. Opět došel krepový papír. To mi vyšlo. Hned potom vstávala Lída a byla opět domluvená se sestřenicí na filmu.
No, k vaření jsem se dostala v jedenáct.
Jiřinka jako stroj ďubkovala už od rána, děti malovaly mandaly, Patrik opět trochu psal a počítal.
Na oběd byly langoše, tak mi Patrik míchal těsto. Kačenka strouhala sýr. Langoše byly dobré a byly udělané včas.
Po odpoledním koupání a malé kafíčkové siestě jsme šli zdobit slaměná srdíčka. Patrik si vystříhal berušky, Kačenka kvítka, já růžičky a Jiřinka si ho ozdobila slaměnkami.
Mimochodem Jiřinka se celý den nemohla hnout od „koníků“.
Práci děti zakončily ve vodě. Následovala večeře. A pak se Patrik nalepil na strejdu. A prý proč má to dlouhý, a na co je tohle, a kam vede ten tunel a jak to funguje???????? Ještě že šel strejda spát)).
Ještě večer jsme se dali do výroby přáníček pro mamku. Hodně zábavná nám přišla Divoká řeka s brejličkami. Myslím se povedly, tak si je zrovna napsaly. NO, Jiřinka jela stále „koně“.
Děti spát ještě nechtěly, ale voda byla horká, tak umýt a spát. V devět byly v posteli.
Hned na to jsme šly i my ďupkovat, ale já to prospala, takže výkon minimální.
Do postýlky jsem šla se zalepenýma očima před půlnocí.
ÚT 26.7.
Ráno jsem vstala před sedmou, protože jsem odvážela Pavla opět na nádraží. Dětem jsem našla PSČ do Brna. Nachystala jsem věci na čočkový oběd, peříčka na dnešní malování, známky na pohledy a šla ven.
Pustila jsem slepice (už s Patrikem, který se tu zjevil)a šla do včelína. Paťa se najedl, já nalepila známky a vzala Paťu na nádraží sebou. Poslali jsme pohledy, vyložili Pavla a koupili rohlíky. Patrika už hledali. Ale měli cedulku napsanou kde je.
Lída se zase brzy vzbudila, že bude kino u sousedů. Tak koupat a snídat a odvézt.
A rychle oběd vařit. Ještě že si nevymyslíme nic složitého nikdy)). Jelikož jsem u sousedů dostala krabici zmrzliny, musely se děti do ní hned pustit, neboť se nám nevešla do mrazáku. Proto se náš oběd posunul na jednu hodinu. Dětem to vůůůbec nevadilo, ještě se stihly několikrát vymáchat.
A já dodělávala ještě rámeček na „koňský“ obrázek. Lidi, jak mně nakonec je líto, že si ho Patrik odveze. Tolik dal práce)). A to Jiřinka dodělala dva!!!! Rychle, aby byli hotové, než dojede prý Lenka)).
Po obědě jsme s kafíčkem čekali na Lenku. Měla dojet. Dočkali jsme se, ale já šla zrovna odvézt Lídu od sousedů a doma jsem tiskla návrhy na malovaná peříčka, tak jsem přišla o uvítací chvilku a kávu s buchtou.
Hned jsme začali s malováním peříček. Zkusili jsme i tmavá malovat. A zase se nám povedla skvěle, to můžete nakonec sami posoudit.
K večeři se dojedla čočka a jogurt. Zatopila jsem pod kotlem a než Jiřinka vykoupala děti, vykostila jsem kuřata na druhý den.
Pak jsme zasedly do včelína. Já dostala k svátku fialovou orchidej. Mám z ní velkou radost. Klábosily jsme až do čtvrt na tři.
ST 27.7.
Ráno dojela Klárka asi v půl osmé. Právě jsem doma uklízela. Pavel jel do práce a já tedy šla s Klárkou ven. Patrik s Kačkou vstali společně a nasnídali se. Potom si kreslili i s Klárkou. Já se dala do vaření. Kuře jsem dala na gril asi na 170°C a nemusela jsem si ho kromě jednoho otočení všimnout celé tři hodiny. Bylo výtečné. Mezi tím ale Lída chtěla zase na film.
O jednoho člověka, byť dospělého, víc a je už trochu víc zmatků. Ale stihli jsme si udělat základ na domečky do zahrady. Tedy naše dospělé domečky))).
Trošku sprchlo, ale oběd mohl být venku. Pršelo více odpoledne, takže výroba indiánů z ruliček probíhala ve včelíně. Patrik byl stále za patami Pavlovi a překřtil ho na dědu)).
Lenka utěšovala psa, bo ho ďobla včelka. A my si dělaly indianky. Samé holky jsme zbyly. Ale práce se nám dařila, aj Klárce se povedly. Také se stihly děti i přes deštík dost vykoupat. Večer bylo opékání buřtíků Klárka začala zlobit, tvrdohlavá…., tak utekla za tetou a přijela si pro ni mamka dříve. Ode mne dostala výprask.
My se najedli a po večeři byla skoro tma, tak jsme šli všichni spát.
ČT 28.7.
V pět jsem vezla Pavla na nádraží. Tak jsem potom uklízela nádobí a koukala dál na počasí co nás čeká. Po sedmé jsem otočila Lídu a šla ven. V osm chtěla vstávat zase.
U Bizona byly děti už vzhůru. Patriček mi pomohl s polívkou a dělal játrové knedlíčky. Připravila jsem si i věci na šunkafleky. Olej, cibule, uzené, niva, vejce a na to vařené nudle. Jen zamíchat na ohni, trouba není))). Bylo to moc dobré.
Dopoledne jsme stihly s holkama naše betonová sídla pro skřítky)). Uvidíme, jestli se nerozpadnou. Pavel nám dovezl 3 kbelíky kamínků.
Děti nesměly přijít zkrátka, takže si ozdobily přes šablonu tupováním polštářek. Indiáni si udělali každý jinou kočku, Jiřinka lišku, Lenka srdíčka a já koně. Barvu polštářků jsme si losovali. Povedly se všem.
Potom jsem musela pro Pavla na nádraží a nakoupit.
Potom jsme dělali šablony na střechy na betonové domky a po večeři na ně lepili z moduritu „šablony“ jako tašky na střeše. Ale moduritu bylo málo. Udělali jsme jen Lence střechu. Tu jsem ještě večer upekla. Potom už byla tma. V domečku u Berušky se ale večer svítilo, jako by tam někdo topil v krbu a Patrik z toho byl úplně na větvi. NO, já vlastně taky.
Děti se tedy uložily do patra a my se odstěhovaly do včelína, kde holky pokračovaly se střechou pro Jiřinku. Ale šlo to špatně, roztékalo se to. A také ho bylo málo. V půlnoci jsme byly v posteli také.
PÁ 29.7.
Ráno jsem dlouho spala. Nejdříve jsem frčela koupit modurit, aby holky mohly pokračovat na střechách. Děti byly už po snídani, když jsem přijela. Trochu jsem si chystala oběd a pak šla na Lídu. Opět šla na film k sousedů. U Lídiny snídaně jsem poklidila doma, zalila kytky, zaplatila daně…)).
Potom rychle oběd. Byla játra. Prošly jsme také zahradu a ukázala jsem jim, které sukulenty jsou u mne k mání.
Odvézt Lídu.
Jiřinka si dodělávala střechu a já nalepila střechu Lence na domeček, protože se akorát rozloučila a odjela.
Hned na to jsem dětem připravila malování kamínků. Ze začátečních rozpaků se nakonec vyklubali krásná beruška, papoušek a ptáček a další povedené věci. Jiřinka se pokusila o kamínkové kaktusy a musím říct, že jí je trochu i závidím.
Neposedný a zvídavý Patrik se stále držel Pavlovi (dědečkovi) nohavice. Stále spolu něco montovali. Neváhal s ním i rozebírat úly.
Během malování kamínků jsem si dodělala střechu konečně i já.
Následovala večeře, topení v kamnech. Indiáni se zase nacpali, až se jim dělali boule za ušima.
Po večeři jsme s Jiřinkou dělali ještě okýnka a dveře, já zkusila skřítka, žraloka, kapříka….
No a umýt a spát. Mezi tím jsem udělala krabičku s papouškem a ptáčkem (namalovanými kamínky) a pověsily jsme ji s Jířou ve včelíně, jestli si děti všimnou ráno.
Porovnaly jsme papíry a šly jsme také spát.
SO 30.7.
Ráno jsem došla a děti už hrály na jednostrunku. Mimochodem i tu jim musel Tatínek slepit, protože ležela pohozená na půdě ve včelíně, protože ji dostal darem náš František od P. Vladislava, jako jeho památeční.
Patrik byl ale přepadlý, nechtěl snídat.
Nakoupil nám „děda“)). Prázdninový děda. Patrik mu dnes vehementně pomáhal a předváděl, jak se neúnavně robí.. „Taky mě bolí ruka a tluču. Vidíš?“ Jeho poznámky jako „Hledám šéfa“, nebo „Nemám přestávku“, nám přišly vážně k smíchu. Ale vypadal tak věrohodně. Patrik makal jako čert a večer byl jako kominík.
Dopoledne jsme s Jiřinkou nasadily kaktusy do květináčků a nalepily jim slaměnky, any hezky kvetly)). Jelikož jsem spálila okna na domeček, dělaly jsme je znovu a Kačenka si udělala i srdíčka z moduritu.
K obědu byly ryby mořské.
Po obědě jsme dodělaly konečně domečky – hrady. A začala jsem s dětmi malovat trika. I Patrik se na chvíli uvolil, že si ho udělá. I Lídě jsem zkusila udělat se srdíčky na rukávě triko. Líbilo se.
Následovalo krásné dlouhé nicnedělání, kromě večeře. Ale ty jsme letos nijak neřešili vařením, takže pohoda.
Po jídle nám nedalo a květináče najednou byly plné hlíny)) a našla jsem kámen, na něj dala domek a začaly jsme chodit po zahradě a sbírat co tam nasadit. Také to nedalo tolik práce, jelikož něco jsem měla nachystané pro holky. Květináč jsem osázela a vypadá prímově. Jiřinka si rostlinky vzala v kořenáčkách a bude sázet doma. A od netřesků si vzala vzorky. Kámen na svůj hrad našla také.
Nastalo stmívání, takže zatopit v kamnech na vodu. Děti se šly vykoupat, Patrik vydrhnout a já si některé věci na ruční práce uklidila už domů. Ve včelíně začínalo být nepřehledno)).
Nazpátek jsem donesla chleba, mléko a windowscolorky.
S Jiřinkou jsme pak udělaly věšáček na papouškovitý obrázek. Líbil se. Zpracovaly jsme zbytek Fernetu s Kofolou a u toho probíraly děti, kdy si zavazovaly šňůrky, jaké měly holky vystřihovánky s panenkami a strojením, zuby, neštovice, počůrávání, šišlání… a plánovaly další výrobky. Na dně sklenic jsme si přiznaly, že to ale vůbec není dobrý)) a šly jsme spát asi ve třičtvrtě na dvě. I přes to jsem se přinutila pořádně se ještě vydrhnout ve vaně.
NE 31.7.
Vzbudila jsem se do deštivého rána. Ani Lída s námi nejela do kostela. Pršet však přece jen přestalo a přes oběd bylo hezky.
V deset jsem už stála u plotny a dělala dýňovou polévku a maso s broskví. Na Jiřinku s Kačenkou zbyly brambory.
Než se nám oběd uvařil, malovali jsme návrhy na odpolední robení. Měla to být mobilní aplikace z windowscolorek. Patrik se učil malovat auto. Jiřinku napadlo TEE PEE malovat. A tak měl každý návrh hotový.
Jíst s námi došel i Pája a a táta. Déšť nás trochu popohnal.
Po obědě jsme se schovali do včelína, ale bylo nám těsno. Děti vybíhaly na déšť a takhle to nešlo. Slunko se sice ukázalo, ale mráčky taky a všechno všude bylo mokré.
Šli jsme tedy na stavbu do jedné místnosti s matracemi odpočívat. Děcka dost skákaly, ale nakonec jsme spali snad dvě hodiny, ani nevím, ale dlouho. Hned na to jsme zasedli ke stolu přímo tam, protože jsem vzala všechno sebou a dali jsme se do práce. Udělali jsme kontury podle návrhů. Jiřinka pomohla Kačence, já Patrikovi. Myslím, že kdyby ty barvy měly vymyšlený lepší uzávěr a nezasychaly by, dalo by se s nimi pěkně dělat, ale takhle je to někdy k vzteku. Vybarvené obrázky jsme tam nechali zaschnout a pro deštíček jsme se rozhodli jít k nám domů.
Děti měly pohádkový podvečer na notebooku. Šmouly, Máša a Medvěd, Ferda mravenec. My jsme si s Jiřinkou zatím hezky vypařily nožičky a udělaly manikůru.
K večeři jsem udělala pohádku mládí. Vykoupali jsme se dnes doma a přesunuli na zahradu do postýlek.
Náš den končil opět ve včelíně. Nejprve mytí nádobí a úklid. Nalily jsme si kofolu, nasypaly oříšky a probraly kytky, rozvody, děti, dovolené, robení…a šup na kutě v 1:20.
Ale houby, ono leje, tak ne)). Tak další kofola sedneme a povídáme a dalo to do 2:39. Stejně jsme zmokly, ale bychom tam do rááááánaaaaa.
PO 1.8.
Vezla jsem Pavla na nádraží. Zpátky jsem nakoupila a rozhodla se jít k doktorce s nohou. To jsem pořídila obdivuhodně rychle. Jelikož jsem ale nechtěla na kožní, poslala mě na chirurgii, kde jsem ztvrdla do deseti hodin!!! A výsledek skoro žádný. Nic to není. Mazat a bandážovat nohu. Kdyžtak se ukažte. To jsem mohla na kožní).
Děti si našly zábavu. Objevily plechovky a míčky a tenisové rakety. Ještě jsem musela koupat Lídu. Pája byl doma a dal ji mezi tím snídani.
Indiáni mě vítali jako po měsíci)). Na oběd jsem udělala jen zeleninovou polévku a ohřála jsem včerejší zbytek. Hned jsme jedli.
Odpoledne jsme šli dodělat naše obrázky na stavbu. Svázali jsme je na nitě. Autíčko s nářadím a tee-pee s indiany a symboly. Vypadá to hezky.
Následovalo kafíčko venku. Vosy otravovaly neskutečně.
Ještě jednou jsme se s Jiřinkou vydaly na obchůzku zahrady s motyčkou a sem tam něco vykoply. Pod lípou na lavičce se hromadila kupa, která se měla vézt do Uhřic. Už teď vypadala na přívěs)).
Děti si hrály na autobazar. Kačka měla dům, musela platit nájem a újem. Chybělo ji na bydlení 50Kč. A Patrik ji stěhoval nábytek. Jezdily s kolečkama po zahradě jako s autama na výlety.
Dnes jsme zkoušely vyrobit misky betonové, ale ty se vůbec nepovedly!!! Zítra druhý pokus. Inu, pokaždé se nedaří.
Navečer jsme měli zase ohýnek s klobáskami. Oba indiáni snědli po třech! Matoušek si přinesl opéct lososa a Patrik se mu snažil pod ním fajrovat, aby to prý pořádně hořelo)). Také zjistili, že utekly slípky. Kačenka, celá šťastná, najednou volá: “Chytila jsem slepici, chytila jsem svou první slepici!“ Tak jsme ji ostříhali. Teda tu slepici.
Vykoupat a spát. To byl následující rozkaz linoucí se z úst milé Divoké řeky.
Při opékání buřtů jsem si stihla ostříhat odkvetlé růže a večer jsme je spálili zrovna. Byla jsem ráda, že jsou trny uklizené. S Jiřinkou jsme umyly nádobí a odpočívaly po opět rušném dni u kofoly. Naložila jsem také maso na svíčkovou. O půlnoci jsem šla spát, nožka bolela.
ÚT 2.8.
V půl osmé jsem otočila Lídu, nasoukala do tašky co bylo na dnešek třeba a frnk na zahradu.
Dětem udělám kakao a už na mě bafnou za dveřmi.
Dala jsem vařit svíčkovou a polévku. Došla i Jiřinka a společně jsme snídali.
Potom šli indiani pro chleba a rohlíky. Na druhý pokus to zvládli.
Zase si hráli na obchod s auty. Vozili kolečka po zahradě. Studna byla jako nějaké doupě, protože se na ní živě diskutovalo a auta byla věčně zaparkovaná tam)).
Začali jsme připravovat misky na druhý betonovací pokus.
Ještě jsem musela Lídu vyexpedovat na nasytit, takže než se najedla jsem si vytřela a vyluxovala i doma. Aby mi to nezarostlo zatím mechem a lišejníkem.
Lída šup na filmeček a já dovařit oběd. Mixovala jsem svíčkovou a zavařila polévku. No skoro hned jsme podávali na stůl dobrou baštu.
No a misky. Dařilo se nám víc, než včera, ale ze čtyř malých a jedné velké misky se vydařily nakonec dvě.
Následovala káva a zmrzlina, děti se čvachtaly i přes to, že slunka po deštivé neděli tolik nebylo a voda také mírně vychladla. Ani horkým dnem by se nedalo úterý nazvat.
Nechtělo se nám flákat se. Tak další pokus o něco…
Dvě flašky od vína a dvě od kávy hranaté. Chtěla jsem uříznout dno pomocí provázku a lihu. Kulaté šli docela dobře, ale hranaté vůbec. Řez nebyl sice úplně rovný, ani opilovat by to moc nešlo, ale dostala jsem nápad olepit řez provázkem, kterým se flaška měla zdobit. Šlo to celkem dobře. Lněnými provázky se na ně dají dělat různé motivy, dají se různě smotávat a nalepovat. Jde to dobře. Nalepené flašky jsme nechali a k večeři namazali všechny zbylé rohlíky a housky.
Po jídle Jiřinka zkrotila indiánky ve sprše a Patrik hned usnul, jak byl unavený.
S Jiřinkou jsme ve včelíně patinovaly polepené lahve. A to barvou černou a zlatou. Hned jsme je také vyzkoušely, jak se svíčkou vypadají. Noha mě bolela jako chro chro.
Sedíme, sedíme, skoro chrníme, sem tam si povídáme, píšeme a rozjímáme o tom, jak to uteklo. A najednou dojel František z Krakova a zavalil včelín dekami.
A jak tak na sucho sedíme, zdálo se, že je čas jít spát. Stejně byla půlnoc.
ST 3.8.
Poslední den. To snad ne. Copak už ty další budou zase všední? Pomóóóóóóóc. Tolik práce to dá, ale je to fajn.
Ve včelíně jsem byla brzy, protože jsem opět vezla tatínka na nádraží. V sedm jsem už snídala s Patrikem. Potom mi pomohl odnést pánev a nějaké hrnce domů, přece jen se pomalu můžu stěhovat taky)).
Pustili jsme slepice, a pak byl ochotný se mnou jít ořezávat odkvetlé kytky. Ani si neumíte představit, jakou jsem měla radost z takového pomocníka, který podá, popojede s kolečkem a tak. Ovšem to víte, žádná radost, nic, telefon a Lída. A že chce vstávat. Tak Lídu obstarat, pak zbyl čas jen na ohřátí včerejší svíčkové a knedlíků. Kačenka mi pomohla. Oběd opět výborný.
Jiřinka od samého rána snášela pod lípu. Balila, uklízela v Berušce a vůbec měla strach, aby něco, že))). František nám ovšem před obědem sebral auto a jel vrátit várnice. Vrátil se až po jedné hodině.
Také musím říct, že jsem jako divá prala Františka z Polska a hned i osušky od indiánů a ručníky, Lída potřebovala převléknout postel a prostě plno praček. Počasí jakž takž a nevyužít toho by bylo hloupé. Zítra večer už má pršet. Takže jak dojel, ještě jsem čekala na pračku, abych pověsila várku)).
Ale vrátím se pod lípu)). S Jiřinkou jsme si daly ještě kávu, nabalily jsme okurky. Nějaké věci jsem si odnesla ještě domů a otočila Lídu u sousedů na filmu.
Táta nedojel, jak řekl hned, zase zádrhel abychom mohli vyrazit do Uhřic… František slíbil, že ji pohlídá.
Auto už bylo naložené a světe div se, všechno se krásně vešlo i s květináčem. Cestou jsme opět zpívali hity jako na Okoř je cesta a tak…