Klimkovice 2016
Odjezd do lázní))). 18.11. -16.12.2016
Jeli jsme autem. A tatínek byl tak hodný, že nás vyprovodil a domů frčel vlakem.
Asi abychom neskončily jinde))). Nevím tedy kde, že. Kde by nás asi tak chtěli. Taková výprava…narvaný kufr…
Hned první den jsme zjistily, že máme polovinu věcí, jen hodně strojení. Chybí nám klávesnice, rozdvojky, tempery, štětce, podložky na vyřezávání, papíry, tiskárna)), flash disk, noty, pohankovou kaši…
Taká jsme nedostaly pokoj s polohovací postelí a slíbili stěhování, tak jsem nevybalovala kufry. Doktorka si nás okoukla, naplánovala procedury a my šly na oběd.
A co to nevidíme?!?! Ve druhém patře u výtahu visí naše známá cedule. Lepily jsme ji k výtahu do některých pater, kde jsme bydlely. Cedule o tom, jak používat výtah. To bylo v roce 2012!!! A cedule tu stále visí!!! Myslím, že bez úspěchu, podle nervozních důchodců, kteří neustále mačkají všechna tlačítka, co vidí. No a pak se diví. Výtahy jsme také zaznamenaly zcela nové. Ale nebyly jsme tu dva roky.
Odpoledne jsme si okoukly, co se tu změnilo a co je stejné a trochu se porovnaly v pokoji. I tak jsem toho měla plné zuby. Snídaně 8.15, oběd 11.50, věčeře16.50. A potom už nic. Dlouhé večery budou. Hladové))). S tím se musí něco udělat. Ještě, že jsem vzala Lídě nutridrinky….
První návštěvy na proceduře byly ostýchavé, alespoň pro mě jako doprovod. Pamatuji si totiž, že ne vždy jsme se setkaly s dobrým přístupem. Ale letos nás překvapily všechny sestry. Jsou milé a věřím, že Lída oříšek je. Na masáž, obklady, elektro i cvičení. Ve vodě se nám líbí, ale osprchujte si Lídu před bazénem, když ji držíte v náručí, s napůl nafouknutým límcem kolem krku. Tři ruce vážně nemám. Zavírejte za sebou dveře do šaten)). Kdo vám má pomoct? Všichni mají berle, nebo jsou ochrnutí….
Moc si nestěžujte, nejsme lázně pro ležáky…. To jsme slyšely při první návštěvě. S tím se musíme poprat, jestli tu chceme být.
Zastihlo nás tu krásné počasí, dokonce jsme se dostaly dvakrát na „šípkovou procházku“. Hodně foukalo, ale Lída má krásnou novou bundu. Také jsme koupily teplé palčáky.
Po prvním týdnu se mi podařilo i něco shodit. Mám z toho radost a jistě bude mít i sestra až mě zváží.
Letos se bavím šitím stromečků, zvonečků a srdíček. Jsou to plstěné ozdoby na stromek. Jedna mi trvá neskutečně dlouho, ale znáte to, hand made. Ani se nedivím, že jsou takové výrobky drahé.
Lídu po pár bazénech začalo bolet ouško. Vypláchly jsme ho a kapky máme nějaké sebou, tak kapeme. A uvidíme, co to udělá dál. Teď tiše,….spinká…))).
Bolavému oušku nahrál víkend. Takže jsme to šťastně přestály. Pomalu jsme si zvykly na režim, sem tam jsem něco utratila, aby měl ze mě tatínek radost ))).
Došila jsem stromečky a vymyslela si ještě koule bílofialové a potom fialovobílé.
Také jsem rozposílala přáníčka na vánoce, Klárce k narozeninám a tatínkovi do lázní libesbrief.
Trochu jsem studovala svůj jídelníček, výživový plán, co jako můžu a nemůžu jíst, abych zhubla. A hlavně kdy mám co jíst a proč a tak. Je to úplná věda. Ale zdá se, že se zhubnout něco podle toho dá. Ale aby člověk nosil hodinky….
Dny tu letí strašně rychle. Dopoledne uteče s procedurami. Potom oběd, ještě nějaká procedura většinou po obědě a od dvou hodin do pěti, kdy je večeře, je vlastně chvilka, když si uvědomíte, že je ještě svačina, nočník, mezi tím polohování na posteli, vaření a pití čaje….
Večeře je na hodinku a je večer. No a je advent, tak nějaké čtení a růženec a zase nočník a další jídlo a pití a ležení….. a mně už se klíží oči. Na rozdíl od Lídy.
Ta vydrží tak do deseti, kdy si žádá nutridrink a mytí s kartáčkem na zuby. Ach, jak ráda zavřu oči…
Často si chodíme vybírat zákusky ))), co by se nám líbily. Ale někdy si ani nevybereme.
Na procedurách opět čteme knihu nahlas. Jmenuje se „Malé ženy“. Zprvu se mi moc nezamlouvala, byly strašně vychované a slušné 4 sestry, ale už trochu vyrostly a jedna se vdala a nejsou tak svaté, tak se to čte trochu lépe.
Máme taky zážitek jeden večerní. Najednou takové bzučení kolem stropního světla. Až jsem dostala strach a nevěděla co dělat. Vypadalo to jako útok sršně nebo co. Vyxmyslela jsem, že rozsvítím v koupelně a zhasnu, aby to ono přeletělo prostě do menší místnosti a nějak jsem to ono mohla zlikvidovat. Příšerný bzukot. Jako nadzvukové letadlo. Zhasnu a najednou…buch!! Taková rána se ozvala. Co to? To ono spadlo na zem jako kámen. Koukám a vidím takovou malou…ploštici….. Asi se chudinka vzbudila a udělala si výlet do našeho pokoje. Duchapřítomně jsem ji sebrala a zneškodnila ))). V klidu jsme mohly jít spinkat.
V jídelně jsme měly zase moc dobrá jídla a výborné spolustolovnice. Je prima se těšit na setkání při jídle a nějaký rozhovor.
Knihu jsme dočetly celou a to tak rychle, že dva dny jsme se koukaly do zdi a vymýšlely hlouposti. Opravdu netuším, co bychom bez knihy dělaly. Nakonec byla vážně hezká, člověk si z ní mohl i dnes vzít i něco pro sebe. Byly v ní oba díly.
Navštívily jsme pár kulturních akcí. Jako operetu Květy paní operety, kde Lída dostala bílou růži od hlavního pěvce. Nebo tancování dětí z Opavy, hraní koled různých….Také jsme zažily evangelizaci jako hrom….Rodina došla zpívat koledy. Donesla betlém, adventní věnec a rozdávala Nové zákony.
Do kostela jsem se dostala dvakrát. Jednou do Polanky nad Odrou. Je tu kostel sv, Anny. Podruhé do Klimkovic. Jela se mnou i paní Holubová od stolu.
Co jsme zažily v Klimkovicích poprvé, byl sníh. Malinko, ale přece. Stačil na malého sněhuláka na balkoně ))).
Já si ještě vyřezala z černé samolepky betlém na luxfery, ušila Lídě jelena, vystřihla pár andělů a další betlém do kolečka. Také jsem se naučila skládat hvězdy z pětiúhelníku. Také jsem vystřihovala domečky, které si slepím doma. Budou v nich světýlka. Mají okýnka, tak snad to bude hezké.
Utratila jsem něco peněz za dárečky jako mýdla, vázu s kočičkou, nebo kabelku a halenku.
Lída většinu odpolední prospala. Když ne, tak hlídala mé svačiny…..
Rychle nám lázně utekly a hurá do předvánočního shonu domů.
Sbalila jsem kufry napřed a dala si je večer do auta krom posledního. Ten hned zrána po očistě)). Přestěhovala jsem zpátky postel a stolečky a po snídani jsme se jen dostrojily a hurá domů.
Přálo nám počasí. Svítilo slunko a silnice byly suché a téměř prázdné. Jelo se prima a rychle. Občasná mlha nevadila. Cestou jsme zvládly nákup v kaufu ve Třebové a v Tescu. Dojely jsme úúúplně nabalené, připravené, natěšené a vybavené péct cukroví…..
Moc se nám v lázních letos líbilo.