Kyjov
Další výlet za Mikešem
Mikeš měl sice odpolední, ale my se chtěly podívat do Českosaského švýcarska. Protože to tam vůbec neznáme, vybraly jsme si obec Kyjov. Podle cyklostezek a tak, abychom se někam s vozíkem taky dostaly mezi skalami.
Ale ani moje študírování mapy nebylo k ničemu))). Měla jsem se raději zeptat v místní hospodě.
Vydaly jsme se po silnici do kopečka. Bylo krásně a krajina byla také krásná. nechtělo se nám vracet se stejnou cestou, tak jsme zabočily do lesa a vrátily se cestou okolo rybníka. Potom jsme se rozhodly odbočit na stezku, která vedla na vyhlídku.
Ze začátku jsme si řekly, že úzká cesta mezi ploty se změní v lepší, ale pokračovala hřbitovem))). V lese přes kořeny, kameny a dokonce kamenné schody. A já se utěšovala, že se vracet nebudeme, protože cesta končí na silnici, po které dojdeme k autu. Lída si připadala jako na tankodromu, v hrůzostrašném filmu. Obavy jsme rozptylovaly černým humorem, jako už míváme ve zvyku.
Potom nám došla řeč. Přišla vyhlídka. Byla zarostlá stromy. Slunko tam ale svítilo na mítinku.
Lídu jsem položila na zem na trávu, neboť její záda byla už celá udrcmaná. Se zájmem si prohlížela trčící skálu, ze které se na ni špulil kamenný zadek))). Já mezi tím s hrůzou zjišťovala, že cesty dopředu pro vozík není. Samé schody. Kdyby normální schody, šlo by zdrkotat s vozíkem a posléze snést Lídu v náručí až na silnici, ale takové sem tam schody, úzké, kiklavé…to by nešlo. Druhá cesta …samý kořen, to by i pěšky bylo náročné.
Co teď…. Jedině stejná cesta zpět. Dělaly se mi mžitky před očima. Lehla jsem si vedle Lídy na zem a opatrně ji optimisticky))) zprávu sdělila. Ještě chvíli jsme hltaly krásu okolí a pak se zvedly.
To byste nevěřili, jak jednoduše jsme to zpátky zvládly.
Po najetí na asfaltku jsme si připadaly jako v ráji. A ležení v autě bylo úžasné…
V Rumburku jsme si pořádně mohly prohlédnout právě kvetoucí Liliovník tulipánokvětý. Už se těšíme, až nám pokvete i ten náš.