Les v zimě
Občas využiju toho, že je doma rušno, to znamená plno a sobecky uteču ven. Sama. Nejraději do lesa.
Bylo krásně. Sněhu tak akorát, umrzlo, že se nohy nebořily ani při mé váze, ale zase ne tolik, že to odrazovalo zástupy pejskařů a maminek s povykujícími dětmi.
V lese byl naprostý klid. Ani živáček. Ozývalo se jen pár datlů. Potkávala jsem vyšlapané srnčí stezky k maliní, nebo kančí kopýtka. Ty zase směřovaly k místům s vyhrabaným listím, jak hledali bukvice. Je tu nádherný les plný buků, a tak tu prasátka mají ráj.
A já také :o). Bukový les je totiž nádherný v každou roční dobu. Přímo před očima se kouzelně proměňuje. Slunce jde v zimě brzy odpoledne spát, ale na hřebeni, kudy vedla moje cesta, stále ukazovalo mezi stromy svoje paprsky. Světlo si s kmeny a větvemi přímo pohrávalo a k tomu bělavý sníh...hmmmm
Cesta rozhodně bezbarierová není, a to ani v létě, jen pro dobrodruhy na kolečkách. I když jednou jsme se sem s dcerou v létě vydrápaly, aby viděla, kam jí to vlastně stále utíkám :o).
Komentář: Les v zimě
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.