Návštěva tábora
Nakonec se nám snad bude i stýskat!!! Po těch klukách... To snad není možný...
Chybí nám Pája a Matouškův rozesmátý obličej. A náš chytrolínek František. Všimly jsme si dobře, že ho děti na táboře milují...:o))), pana vedoucího. Také máme na táboře letos naše čtyři slepičky :o).
Pája je táborový fotograf, Matoušek a František se ohánějí nejčastěji v kuchyni. No, není prý špatné být blízko zdroje a rozhodovat o tom, co ze surovin vznikne.
Seberem se a pojedem! A basta! Co ty chudinky (slepičky) naše tam...
Ostatně, letos byl tábor za rohem. Tak by se mi to líbilo. Žádné dlouhé cestování. Pro návštěvy měli uchystanou lanovku, nebo houpačku, či jak to nazvat, ale spíš mi to připadalo jako něco sebevražedného. Prostě uvázali dítě, natáhli provaz a pustili...a dítě letělo na laně do propasti a řvalo...no a potom ječelo, že chce ještě...
Také jsme si mohli zkusit házet jakýmisi kuličkami, střílet vším možným a uctili nás velice vydařeným ovocným salátem.
Já jsem samosebou zkontrolovala slepičky, jestli ještě zobou. A ono jo. Představte si slepici s provázkem na noze, jak ji holčina venčí. Nebo jak ji chová v náručí a skučí: "Mami, já chci slepičku!" Vážně roztomilé, jak hezké pouto vzniklo mezi takovou užitkovou zvěří a skauty :o))).
Vylechli jsme vyprávění, kterak suší stále stany a kufry po neustálých bouřkách. Děti kupodivu schnout stačí, i když se mezi tím máchají v potoce, blátě a ještě stíhají společné sprchy, či vodopády, či jak to nazvat.
Tábor jsme opustili až po večerním nástupu...