Rodinný výlet do Žďáru nad Sázavou
Rodinné oslavy jsou fajn, ale co rodinný výlet ke svaté bráně? Zkusila jsem ho naplánovat, vyřídit otevření kostela ve Žďáru nad Sásavou a už jsem volala a volala, až se přece jen někdo našel. Překvapila mě hlavně nejstarší sestra, která tomu obětovala pár dní dovolené.
Počasí bylo přímo nádherné. Den předem jsme se na zahradě domlouvali na posledních detailech. Doma neseděl snad nikdo. Ani skokani a kačeny)).
Hned ráno jsme se vypravily na cestu, abychom všechno stihli podle plánu. Ve Žďáru jsme zaparkovali, že si zajdem na WC, ale ..byla tam cukrárna! No, hned všichni kafíčko a kremroličku a zmrzlinku a kdoví co ještě.
Ještě štěstí, že jsme dojeli v předstihu. Kostel byl otevřený, ale brána ne. Před kostelem nás první přivítali „jeleni“)). Modlení jsme si také odbyli společně venku, protože páter měl asi trošku zpoždění. Ale všechno dobře dopadlo. Bránu měli krásnou, dřevěnou a dělali si ji sami lidé , každý kousek, pod dohledem řezbáře.
Po prohlídce ještě jednou WC a směr Slavkovice, kde jsme měli naplánovanou mši svatou v novém kostele Božího milosrdenství. To jsme také stihli tak akorát. Byla tam spousta lidí.
Parkovali jsme tak šikovně, že se Liduška dočkala požehnání od pana biskupa, který odcházel v průvodu okolo do sokolovny.
Cestou domů jsme se stavili ještě na něco dobrého v pivovaru.
I Klárka se u nás ukázala v dubnu. Je hezky rozpustilá. Vždycky chce něco vyrábět, ale mně docházejí nápady, a taky ji všechno nebaví.