Rozbité auto
V autě mě začalo znervózňovat signální zařízení nezapnutého bezpečnostního pásu. Jelikož jsem byla připoutaná a měla jsem před sebou dlouhou cestu, zkoušela jsem pás znovu odepnout a zapnout. Signalizace ztichla, ale jen na moment. Po chvilce jsem zjistila, že důvodem by mohl být batoh na sedadle spolujezdce. Chtěla jsem ho tedy sundat na podlahu před sedadlo. U toho jsem z nepozornosti přehlédla směrovou značku na odbočení a ani jsem si nevšimla, že hlavní silnice vede vlevo. Pokračovala jsem rovně. Zmátla mě i pouliční lampa, která po zatarasené komunikaci též pokračovala. Bylo ještě šero a poprchávalo.
Proto mě překvapilo, že se přede mnou objevilo něco, co jsem v první chvíli nerozpoznala. Myslela jsem, že je to neosvětlené, naložené tažené zařízení. V poslední chvíli mi došlo, že je to betonový zátaras přes cestu.
Strhla jsem řízení, ale přesto jsem do kraje pravým blatníkem narazila.
Když se něco takového stane, chvíli nevím, co dál. Byla jsem celá, za což jsem byla vděčná. Tak telefon a volat koho jiného než někoho, kdo mi řekne aspoň "Neboj, to bude dobrý." Takže telefon táta a Mikeš. Potom pojišťovna, odtahovka. Než dojeli, objevil se i Mikeš a počkal tam se mnou. Bylo to pro mě fajn, než dojel táta s Matoušem.
Doma mě čekalo samé papírování. Naštěstí jen po e-mailu. Ale zvládla jsem to, protože jsem si musela vyřídit všechno, co jsem si zavařila.....