Sáňkování ?
Lída, moje dcera, nesedí. Korzet dát na sáňky, tak se hned převrátí, to nejde. Vysoko těžiště, by řekl chlap. A s kolečkama do sněhu? No, kdo to trochu zná....to také nejde.
-----------------------
A venku mrzne, krásně svítí slunko, nebo zase chumelí a chumelí, ale má to také svoje kouzlo. Jistě, než musíte házet dvakrát denně hodinu lopatou, abyste se dostali z domu. Potom se kouzlo ztrácí.
Asi něco jako že...Nejkrásnější louka? Rozkvetlá! Špatně. Nejhezčí louka je usušená!
Prostě každý něco musí, má, umí, někde žije a podle toho hodnotí. Takže já sice musela házet, ale měla jsem na to čas a užívala si při tom bílé, nadýchané nádhery kolem sebe.
------------------------
Nám se zachtělo ven, tak se vrátím k sáňkování. Klasiku jsme zavrhli, proto se vozíme na pytli. Obrovský silný pytel nám podaroval strýc. Děkujem! Do něho strčíme staré matrace z postýlky, navrh deku a na to Lídu :o). (a třeba další deku).
Je to komfortní tank na sníh. Mnohem lepší, než sedět celou zimu doma, nebo si ničit šusťákový fusak. Sotva se vešel do branky k domu :o). Vyšly jsme po cestě kolem našich zahrádek, protože soused vyházel cestu a nebyl na ni tak hluboký prašan. Za chvíli nás ale zábly ruce, tak jsme otočily domů. Pytel dobře jezdil i přes překážky jako schody třeba :o))). Před domem jsem ometla Lídu koštětem, neboť byla joko sněhová královna a do schodů, které musíme neustále zdolávat, ji vynesl bratr. Uf, to je vždycky úleva...
Hezké to bylo...
Komentář: Sáňkování ?
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.