..sát...
jojo...už je mi ....sát....)))))
To už se stává, že se jednou člověk probudí a zjistí, že ho tuhle a tamhle píchne, začíná vrzat koleno, bolet záda, nebo stále hledá brýle. Čas všem měří stejně neúprosně. A tak došlo i na mě.
Všichni příbuzní se moc těšili. Já samozřejmě také, neboť setkávání rodin mých sourozenců, jejich dětí a teď i příznivců je docela zábavná a milá věc. I když občas rušná.
Co bych vám měla vyprávět. Nějaké plánování proběhlo, ale jelikož narozeniny oslavila dohromady se mnou o deset let mladší sestra, (tedy nejen ona), ujala se toho ona a já byla bez starostí. Každá rodina si jako obvykle vzala na starost kousek pohoštění a všechno dopadlo na jedničku. Stačilo si udělat čas, vzít dobrou náladu a podřídit se tentokráte "společenské " akci se škraboškami )))))).
Bylo to moc příjemné odpoledne, které se protáhlo do noci. Chtěla bych za něj poděkovat, protože nemá každý štěstí takové chvíle prožívat se samozřejmostí a často.