Spaní pod širákem
Všechno kvete, lípa voní a bzučí o stošest. Během léta se u nás zcela jistě někdo utrhne a jde spát pod noční oblohu. Kvůli perseidám, nebo prostě jen tak. Nemyslím spaní v boudě. To je lepší, než spaní doma v horkých dnech. Ale spaní, kdy na vás padne ranní rosa.
Lída chce tohle zakusit každý rok. Samo sebou ji nehodím na zem. Ale má venku lavici a na ní pasující matračku. Tam občas tráví čas po odpolednách.
Jednoho dne, po vypleté mrkvi, jsem ji slíbila tuhle ztřeštěnost, jako spaní venku. Počasí hlásili dobré. Už za tmy (to je v létě hezky dlouho) jsme se uložily. Vypadalo to všechno dobře, a spalo se fajn. JENŽE…Po třetí hodině se zvedl vítr, Lída zařvala Mamíííííí…a já začala lítat jako o život, protože s ním padaly hned první kapice vody. V boudě na posteli byly tou dobou naskládané hory dek pro indiány. Všechno shodit na zem, zachránit Lídu, vozík, její matračku,
Takové překvapení, když vám meteorolog hlásí krásné počasí, to je něco. Ale já se převlékla do čeho to šlo, a zahrabaly jsme se znovu do duchen a za zvuků lijáku jsme usnuly.
Ráno, nás probudila krásně modrá obloha se slunkem, jako by se nic nestalo….