Studený únor
Zima je vždycky dlouhá. Ať si je se sněhem, nebo bez, nedá se běhat venku od rána do večera. Právě trochu sněhu zdobí zahradu. A řeknu, je to krása, na chvilku)). Sem tam se objeví rýma a kašel a co dělat, když se nedá jít do školky? Myslím tím samosebou Klárku)).
Pustily jsme se do výroby dinosauřího světa. Zjišťuji, že mám opravdu čím dál menší fantazii. Často musím pro inspiraci na internet. Ještě že ho máme. Také jsme dělaly papírové sovičky ze srdíček. No, nejvíce Klárku ale bavily Mimoni. Byli totiž k jídlu. Ušlehala krém, mazala cukrářské piškotky a já je balila do mandlové hmoty. Potom jsme je dozdobily. Odvezla si je domů a snad si na nich pochutnali.
Když vykouklo sluníčko, mělo už takovou sílu, že se ukázala první kvítka. Zlaté orseje se rozzážily na bílém sněhu a zahřály u srdce. Do našeho kurníka dorazily první slepičky a ….helemese…, hned první vajíčko!
Jednou jsme se takhle doma nudili a zkusili jsme udělat z kakaových bobů čokoládu. V hmoždíři. Pája tloukl a tloukl, to byla fuška. Ale po čase se prášek spojil vytlučeným tukem a objevila se jakási hmota, ze které vznikly 4 čtverečky pravé, nefalšované, hořké čokolády.
Také se tu ukázal Lídin kamarád Mirek (perníkář))).