Svědkyně Lída
Chystala jsem Lídu na velký den. Měla dělat svědkyni na svatbě kamarádce Terezce. Dlouho dopředu jsem vyráběla blahopřání. Lída řešila s nevěstou šaty, boty, účes, šperky, punčochy…snad všechno. Jako dar jsme si našly polštáře. Zrovna jsem letos kupovala i Lídě jeden nový a moc se mi zamlouvá. Je stále nadýchaný a nesplácne se jako některé z dutého vlákna. Tak si říkám, ty koupíme. A jak se ukázalo, líbily se. Alespoň na začátku)).
Na svatbu jsme jely do Východočeského muzea. Cestou jsme se stavily do OBI na WC, neboť jsem věděla, že je tam velký záchod s pultem.
Trošku jsem plašila s parkováním u muzea, ale to proto, že už taková jsem, a pak také proto, že právě před ním probíhal jakýsi mezinárodní závod starých automobilů a všude byl zákaz vjezdu. Takže jsme parkovaly na nábřeží. A netuším, jak je to možné, ale jakmile jsem vylezla z auta, stála tu maminka nevěsty, která nás přivítala, počkala, až Lídu učešu a převléknu, prostě zušlechtím a odvedla nás bezbariérovým vchodem do muzea. Stálo ji to spoustu času. Ale rozhodně na sobě nedala znát žádnou nervozitu. Je to prostě skvělá paní, to musím říct.
Na obřad bylo ještě malinko brzy, takže jsme se stavily za 1. na WC, kde měli opět přebalovací pult! A za 2. si prohlédli muzeum zcela sami, jak se nám líbilo, neboť dnes byl vstup zdarma pro svatebčany.
Také se nevěsta s Lídou vyfotila. Mohly jsme se i trochu občerstvit u místního baru, kde bylo nachystané pohoštění.
Potom následoval obřad. Poznámky jako:“nemá být svědkyně zletilá?“, nebo podobné, byly úsměvné. Proč se ti lidé prostě nezeptají přímo Lídy? Když se jim něco nezdá. Nebo mě. Když mají strach, aby se Lída nerozsypala po otázce)). Ale při hostině se trošku atmosféra uvolnila a bylo to docela fajn. Malá svatba, jednoduchá.
Po svatbě nás už čekala návštěva indiánů. To zase byla akce…