Údolím Skuhrovského potoka
Jakmile začne léto, člověka to táhne na procházky. Někam, kde nechodí každý den nebo týden. No a i když místo, kam jsme se vydaly společně se sestrou a malou neteří není daleko, nenavštěvujeme ho tak příliš často.
Pro nás má zvláštní název, jelikož my nikdy k žádnému potoku nedošly. Takže vždycky říkáme, že jedeme na Třebovské stěny, ačkoliv ty také nevidíme, jen kousíček šlapeme po jejich vršcích, kde vede cesta :o). Ale není vlastně jedno, jak se místo jmenuje, když je tam vždycky krásně?
Slunko se snažilo o sto šest, ale dopoledne je cesta celá ve stínu mohutných stromů. Jsou to především buky, které tu svými větvemi dělají příjemný chládek. Jejich listí jemně šumělo v mírném vánku.
Potkaly jsme pár cyklistů a našly i nějaké borůvky a jahody. Roste tu i mateřídouška a různé zvonky. Než jsme vklouzly úplně do lesa, vlnilo se z jedné strany modré pole pšenice, které vystřídal pomalu zlátnoucí ječmen.
Naše putování s mrnětem se neobešlo bez svačiny a trucování. U dětiček je to asi tak... hlava chce spát, nožičky nikoli...:o))). A než se ty dvě strany dohodnou, hlasivky dávají najevo, jak si kdo stojí...